Statická elektřina
Statická elektřina je označení pro jevy způsobené nashromážděním elektrického náboje na povrchu různých těles a předmětů a jejich výměnou při vzájemném kontaktu.
Statický náboj vzniká, když dva materiály přicházejí spolu do styku a opětovně se oddělují, nebo jejich třením (tribolelektrické nabíjení). To způsobuje rozdělení nebo převod negativních elektronů z jednoho atomu na druhý. Velikost náboje je závislá na řadě faktorů jako jsou materiál (jeho elektrické a fyzikální vlastnosti), teplota, vlhkost tlak a rychlost oddělení materiálů. Čím větší je tlak, nebo rychlost oddělení tím větší je náboj. Statický náboj vzniká hojně v zimních měsících (nízká vlhkost). Je to proto, že některé materiály jsou schopny absorbovat vlhkost (vodu) ze vzduchu do sebe a tím se stávají více vodivými.
PŘÍČINY
Všechny materiály jsou tvořeny atomy – částicemi, které ještě charakterizují vlastnosti materiálu. Každý atom obsahuje kladné i záporné ionty – v klidovém stavu je jejich součet roven nule. Při ztrátě některé z částic se atom stává iontem – má kladný nebo záporný náboj. Ionty s opačnými náboji se navzájem přitahují, se stejnými se odpuzují.
Materiály lze rozdělit do dvou základních skupin – vodiče a izolanty. Ve vodiči se mohou elektrony volně pohybovat – vodič může být v izolovaném porostředí staticky nabit a při kontaktu s uzemněním snadno vybit. Izolant si může uchovat svůj statický náboj po velice dlouho dobu a dokonce může mít náboj o různé polaritě na různých místech. Elektrony se nemohou volně pohybovat a proto nelze izolanty snadno zbavit jejich náboje uzemněním.